středa 13. června 2012
V Humpolci odkrýváme minulost
Po čtyřech letech prací na obnově vnějšího vzhledu budovy sboru Jana Želivského jsme mohli,díky trvající finanční podpoře ze strany města Humpolec i kraje Vysočina, přikročit k pracím uvnitř sborové budovy. Hlavní část prací se uskuteční v liturgické síni. Protože budova je bývalou synagogou a po předchozích zákrocích uvnitř liturgické síně zůstala torza původní synagogální výzdoby je logické, že se nyní přikročilo k provedení průzkumu, posléze odkrytí zbytků původní výzdoby a jejímu restaurátorskému zajištění, řečeno laicky. Z průběhu těchto prací přináším několik snímků.
čtvrtek 7. června 2012
pondělí 4. června 2012
sobota 26. května 2012
úterý 27. března 2012
Můj malý, ale potěšující, "objev".
Evangelista Jan má ve svém převážně teologickém textu vyprávění o Lazarovi, který onemocněl a posléze zemřel. Víme, že Lazar měl dvě sestry Marii a Martu a byly to ony kdo povolal k nemocnému Ježíše.Jistě nás zaujala Janova poznámka, že Ježíš k nemocnému nikterak nespěchal. Tak se stalo, že Ježíš dorazivší do místa kde Lazar se svými sestrami žil našel jen zavalený hrob. Lazar zemřel. V této beznadějné a ztracené situaci slyší Ježíš uštěpačné poznámky s otázkou: "Proč nechal Lazara zemřít?" Ježíš v reakci na to přišel ke hrobu a přikázal, aby kámen odvalili. Stál, hleděl do temnoty otevřeného hrobu a modlil se k Otci. Pak zvolal: "Lazare, pojď ven!" Jan pak již jen konstatuje: "A Lazar vyšel."
Stále znovu si generace křesťanů kladou otázku jak tohle Janovo vyprávění interpretovat do své současné situace. Nejsem objevitelem něčeho nového ale to o čem dále píši se mně osobně objevem stalo. Co to bylo? Pročítám v těchto dnech nedávno vyšlou knihu Johna Stotta ROK S BIBLÍ. Při jejím čtení jsem došel ke kapitolce nadepsané Vítězství kříže a v ní jsem nalezl odkaz na verš 15. ve 2. kapitole listu Koloským, který i v překladu Slovo na cestu (v němž si poslední dobou hodně čtu) zní téměř identicky jako v jiných českých překladech. Když jsem se však vrátil ve čtení Pavlova listu zpět k počátku kapitoly, abych dotyčný verš četl v kontextu zaujal mě verš 13. a při jeho četbě se mi "otevřely oči". Spatřil jsem jistou souvislost vyprávění evangelisty Jana o Lazarově smrti o pozdním příchodu Ježíšově a Lazarově vyjití z hrobu. Ten 13. verš v překladu SNC totiž říká: "Vaše hříchy, vaše přirozená odcizenost Bohu, byly hrobem, do něhož jste se sami uzavřeli. On ale vaše hříchy odklidil, hrob otevřel a propustil vás na svobodu."
Tuto moc i dnes v sobě obsahuje evangelium o kříži Kristově ve Světle vzkříšení zvěstované lidem v minulosti, dnes a až do konce časů. Že tomu tak je dokládá kniha Zjevení Janova kde lze číst tato slova: "Nebem zazněl mohutný hlas: ´Nyní se dovršilo dílo záchrany. Bůh dokázal svoji plnou moc, nastolil svoje království a Kristus se ujal vlády. Je svržen žalobce, který dnem i nocí osočoval naše bratry před Bohem. Zvítězili nad ním krví Krista, Beránka obětovaného za ně, a svým svědectvím o něm. Nemilovali svůj život natolik, aby se zalekli smrti." Závěr toho všeho o čem tu je řeč zní: Primární úkol církve, její poslání ve světě je vydávat opravdové svědectví o Kristu. Ono svědectví má přehršel forem jako je rozmanité množství obdarování od Ducha svatého, které přesahuje všechny možné jeho soupisy a katalogy, ať je čteme kdekoliv. Je tomu tak proto, že Bůh v něhož věříme je živý a jeho jednání je navýsost aktuální a empatické k tomu množství údů Těla Kristova jímž církev Kristova v tomto světě je.
Stále znovu si generace křesťanů kladou otázku jak tohle Janovo vyprávění interpretovat do své současné situace. Nejsem objevitelem něčeho nového ale to o čem dále píši se mně osobně objevem stalo. Co to bylo? Pročítám v těchto dnech nedávno vyšlou knihu Johna Stotta ROK S BIBLÍ. Při jejím čtení jsem došel ke kapitolce nadepsané Vítězství kříže a v ní jsem nalezl odkaz na verš 15. ve 2. kapitole listu Koloským, který i v překladu Slovo na cestu (v němž si poslední dobou hodně čtu) zní téměř identicky jako v jiných českých překladech. Když jsem se však vrátil ve čtení Pavlova listu zpět k počátku kapitoly, abych dotyčný verš četl v kontextu zaujal mě verš 13. a při jeho četbě se mi "otevřely oči". Spatřil jsem jistou souvislost vyprávění evangelisty Jana o Lazarově smrti o pozdním příchodu Ježíšově a Lazarově vyjití z hrobu. Ten 13. verš v překladu SNC totiž říká: "Vaše hříchy, vaše přirozená odcizenost Bohu, byly hrobem, do něhož jste se sami uzavřeli. On ale vaše hříchy odklidil, hrob otevřel a propustil vás na svobodu."
Tuto moc i dnes v sobě obsahuje evangelium o kříži Kristově ve Světle vzkříšení zvěstované lidem v minulosti, dnes a až do konce časů. Že tomu tak je dokládá kniha Zjevení Janova kde lze číst tato slova: "Nebem zazněl mohutný hlas: ´Nyní se dovršilo dílo záchrany. Bůh dokázal svoji plnou moc, nastolil svoje království a Kristus se ujal vlády. Je svržen žalobce, který dnem i nocí osočoval naše bratry před Bohem. Zvítězili nad ním krví Krista, Beránka obětovaného za ně, a svým svědectvím o něm. Nemilovali svůj život natolik, aby se zalekli smrti." Závěr toho všeho o čem tu je řeč zní: Primární úkol církve, její poslání ve světě je vydávat opravdové svědectví o Kristu. Ono svědectví má přehršel forem jako je rozmanité množství obdarování od Ducha svatého, které přesahuje všechny možné jeho soupisy a katalogy, ať je čteme kdekoliv. Je tomu tak proto, že Bůh v něhož věříme je živý a jeho jednání je navýsost aktuální a empatické k tomu množství údů Těla Kristova jímž církev Kristova v tomto světě je.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)