úterý 27. března 2012

Můj malý, ale potěšující, "objev".

Evangelista Jan má ve svém převážně teologickém textu  vyprávění o Lazarovi, který onemocněl a posléze zemřel. Víme, že Lazar měl dvě sestry Marii a Martu a byly to ony kdo povolal k nemocnému Ježíše.Jistě nás zaujala Janova poznámka, že Ježíš k nemocnému nikterak nespěchal. Tak se stalo, že Ježíš dorazivší do místa kde Lazar se svými sestrami žil našel jen zavalený hrob. Lazar zemřel. V této beznadějné a ztracené situaci slyší Ježíš uštěpačné poznámky s otázkou: "Proč nechal Lazara zemřít?" Ježíš v reakci na to přišel ke hrobu a přikázal, aby kámen odvalili. Stál, hleděl do temnoty otevřeného hrobu a modlil se k Otci. Pak zvolal: "Lazare, pojď ven!" Jan pak již jen konstatuje: "A Lazar vyšel."
Stále znovu si generace křesťanů kladou otázku jak tohle Janovo vyprávění interpretovat do své současné situace. Nejsem objevitelem něčeho nového ale to o čem dále píši se mně osobně objevem stalo. Co to bylo? Pročítám v těchto dnech  nedávno vyšlou knihu Johna Stotta ROK S BIBLÍ. Při jejím čtení jsem došel  ke kapitolce nadepsané Vítězství kříže a v ní jsem nalezl odkaz na verš 15. ve 2. kapitole listu Koloským, který i v překladu Slovo na cestu (v  němž si poslední dobou hodně čtu) zní téměř identicky jako v jiných českých překladech. Když jsem se však vrátil ve čtení Pavlova listu zpět k počátku kapitoly, abych dotyčný verš četl v kontextu zaujal mě verš 13. a při jeho četbě se mi "otevřely oči". Spatřil jsem jistou souvislost vyprávění evangelisty Jana o Lazarově smrti o pozdním příchodu Ježíšově a Lazarově  vyjití z hrobu. Ten 13. verš v překladu SNC totiž říká: "Vaše hříchy, vaše přirozená odcizenost Bohu, byly hrobem, do něhož jste se sami uzavřeli. On ale vaše hříchy odklidil, hrob otevřel a propustil vás na svobodu."
Tuto moc i dnes v sobě obsahuje evangelium o kříži Kristově ve Světle vzkříšení zvěstované lidem v minulosti, dnes a až do konce časů. Že tomu tak je dokládá kniha Zjevení Janova kde lze číst tato slova: "Nebem zazněl mohutný hlas: ´Nyní se dovršilo dílo záchrany. Bůh dokázal svoji plnou moc, nastolil svoje království a Kristus se ujal vlády. Je svržen žalobce, který dnem i nocí osočoval naše bratry před Bohem. Zvítězili nad ním krví Krista, Beránka obětovaného za ně, a svým svědectvím o něm. Nemilovali svůj život natolik, aby se zalekli smrti." Závěr toho všeho o čem tu je řeč zní: Primární úkol církve, její poslání ve světě  je vydávat opravdové svědectví o Kristu. Ono svědectví má přehršel forem jako je rozmanité množství obdarování od Ducha svatého, které přesahuje všechny možné jeho soupisy a katalogy, ať je čteme kdekoliv. Je tomu tak proto, že Bůh v něhož věříme je živý a jeho jednání je navýsost aktuální a empatické k tomu množství údů Těla Kristova jímž církev Kristova v tomto světě je.