Trojice

Ne vůbec si tu nechci dovolit pustit se do nějakého traktátu o Trojici, chci tu zmínit, uvést několik poznámek a citací k této zřejmě až do konce věků otevřené záležitosti naší víry.
Ve svém textu, uvedeném zde před časem a zabývajícím se otázkou toho v čem spočívala Ježíšova bezhříšnost, jsem zmínil jak viděl teologii prof. Zdeňka Trtíka františkán C.V.Pospíšil. Mluvil o jeho teologii jako monoteistické, což dovozoval tím, že Trtíkovo chápání a mluvení o Trojici bylo modalistické. Na první náslech se mi to jevilo jako pravdivý závěr. Nesměl bych však dostat do ruky obsáhlou DOGMATIKU pro studium a pastoraci Gerharda Ludwiga Müllera.
On používá se svém mluvení o Trojici termín relacionalita (ano jde o vztahovost, ale používání tohoto termínu Müllerem se mi jeví jako pomůcka pro řeč o Božím sebeuskutečnění jež nazývá Bůh Otec,Syn a Duch svatý (str. 394 dole). Jistá návaznost (alespoň v mém chápání) je na str. 407 kde lze číst: "Víra v Boží Trojici není důsledkem nějaké racionální spekulace či mystického zážitku. Vyznání církve a víra v trojjediného Boha je spíše odezvou Božího sebesdělení jako Otce Ježíše Krista, věčného Slova, který se stal člověkem, a jako daru jeho Ducha. Když teologie při reflexi biblického svědectví hovoří o vlastní personalitě a hypostazi Syna a Ducha, jde o poznání relacionální konstituce jedné osobní skutečnosti Boha. Podle svědectví Písma svatého je jedno Boží jméno: Otec, Syn, Duch svatý.
V této souvislosti mne zaujala i samostatná  kapitola, kterou Müller věnuje trojiční teologii Karla Bartha (str.466 – 468). Na jejím konci se autor dotýká toho co i C.V. Pospíšil Barthovi přičítá, totiž jeho domnělému modalismu. Čteme tu, že "Barth uvědomujíce si problematiku novověkého chápání osoby
 navrhuje nahradit pojem osoby výrazem ´tři relativně odlišné způsoby bytí Boha´(KD I – 1, 380). Námitka vůči Barthovu údajnému modalismu vzhledem k pojmu ´způsoby bytí´ by byla jen neznalost samotného modalismu. Ten totiž nevidí důvod odlišnosti Otce, Syna a Ducha v Bohu, ale v lidské perspektivě směrem k Bohu."
Skončím návratem ke Zdeňku Trtíkovi. On ve svém mluvení o Trojici jednoznačně čerpal z teologie Karla Bartha. Ve dnes již více jak 30 let starém  textu otištěném v Teologické revui (roč. 12/1979 str. 182 – 184) prof. Trtík odpovídá na článek otištěný v Hlasu pravoslaví č.5-6 (1979) v němž jeho autor dr. Miloš J. Pulec označuje učení našich Základů víry "za ohřátý, dávno mrtvý starověký modalismus".  Trtík ve své odpovědi píše. "Z biblického svědectví o trojjediném Bohu je nemyslitelné, aby Otec, Syn a Duch svatý osobami byli, kdežto Ten, který takto trojičně existuje, osobou nebyl. Jedna a tatáž osobní bytost Boha existuje věčně třemi osobnostními způsoby pokaždé jinak a přece tatáž." Trtík  dále píše: "Podle Bartha je trojiční dogma dobově podmíněno vyjádřením biblického svědectví o sebezjevení Boha nikoli jako předmětné podstaty, nýbrž jako nepředmětného věčného Subjektu." Trtík pak uvádí doslovnou citaci Bartha: "Ale nikoli o třech  Božích já, nýbrž třikrát o jednom Božím já je v něm (trojičním dogmatu, moje pozn.) řeč" (Dogmatik, I/1, str. 370).
Čtenář možná pochopil proč tohle všechno píši, v Müllerově chápajícím pohledu na Bartha nacházím jistou satisfakci pro Zdeňka Trtíka, což je důležité i pro mě osobně. Na Trtíkově teologii jsem si kdysi v 70. letech ujasňoval svoji víru, její porozumění.